Ve svém prvním prozaickém útvaru Itinerář – automatický text na ruční pohon, jenž byl napsán za několik večerů a nocí plných totální psychické exhaustace a na pokraji deliria a jejž autor považuje spíše za osobní dokument než za literární dílo, básník Albert Kaufmann shrnuje své pocity z prvního roku svobody. Úvahy nad současným stavem české společnosti, nalézající se krátce po sametové revoluci na nejisté cestě, jsou spisovány z pohledu hořkých zkušeností a vyznačují se cynickým odstupem. Tento nadhled a vysoká schopnost reflexe však zároveň z textu vytvářejí spíše nadčasové dílo, které vybízí k obecnému zamyšlení.