Les v domě
Audiokniha
Mládí je někdy k nepřežití… Čítať viac
Mládí je někdy k nepřežití… Čítať viac
Našli ste nepresnosti? Dajte nám, prosím, vedieť!
Novinka od Aleny Mornštajnovej v sebe nesie opäť veľmi silnú tému, o ktorej treba určite viac rozprávať! Žiadne dieťa by nemalo byť na príťaž a už vôbec nie s tajomstvom aké má hlavná hrdinka tohto románu. Veľmi napínavé čítanie od začiatku až do konca, kedy už čakáte čo sa z hrdinky vykľuje a či svoje tajomstvo niekedy niekomu prezradí, alebo ostane navždy hlboko ukryté.
Čítať viac
Přiznávám se, že když jsem si přečetla anotaci knihy, když jsem viděla obálku a když jsem začala číst, na okamžik jsem se zalekla, že se tentokrát ponoříme do světa magického realismu a místo syrové reality, na kterou jsem u Mornštajnové zvyklá, přijde fantazijní dobrodružství, které nepatří k mému oblíbenému žánru. Jedna zásadní metafora, která se prolíná celou knihou, opravdu působí poněkud strašidelně a magicky zároveň, ale velmi rychle zjistíte, že tahle kniha je syrovější a bolavější víc, než byste možná očekávali.
Příběh vyprávěný z pohledu šestileté holčičky navíc nenabízí žádná logická vyústění, malá hlavní hrdinka si vysvětluje situace po svém a dospělé čtenářstvo musí na tuhle hru přistoupit. Pro mě to bylo lehce frustrující, ale zároveň mě to nutilo číst stále rychleji dál a dál. Klobouk dolů, paní Mornštajnová, zase jste si mě omotala kolem prstu od první stránky a já ani nevím, kdy a jak se to stalo.
Milovníčka sveta fantasy a mýtov. Moja láska k fantasy ide ruka v ruke s láskou k histórií, zvykom, folklórnym príbehom, a tak sa v mojej čarovnej knižnici nachádzajú aj knihy o historií, starých civilizáciach. Do sveta magických bytostí a čarovných slávností ma v detstve priviedli knihy ako Pán prsteňov a Temné hmoty, a nemienim tento svet opustiť :)
Čítam veľmi rada, takmer každý deň, najradšej príbehy zo skutočného života, detektívky, historické romány, občas aj nejakú literatúru faktu.
Som mama. Bývalá novinárka, slovo hoci v inej podobe ma ako PR človeka stále živí. Druhou prácou je prednášanie. Keď je čas chodím a behám, veľa a rada sa hrám. Obľúbená hudba je ticho. Knihy si starostlivo vyberám a denne im patrí veľká časť dňa, aj vďaka tomu, že ich množstvo počúvam. Život je prikrátky na to, aby sme čítali hlúposti a kníh nikdy nebude priveľa. Ideálny nepracovný deň? Dlhá spoločenská hra s deťmi, dve hodiny v kuchyni, 5 kilometrov medzi poľa behu mi, pár dielov seriálu a pár sto strán dobrej knihy. Takéto Vianoce bývajú len občas, o to viac sa im teším.
„Sú chvíle, na ktoré človek len tak nezabudne, ostrým večným perom sa mu zapíšu na stránky pamäti a vryjú do srdca, odkiaľ ich nik nevymaže.“